InfoCo je PDA
Co je PDA
PDA BE300
Seznámení
Výbava
Obsah CD
Hardware
Tipy & Triky
Manuály
Hardware
Operační systémy
Hry
Programy
Programování
HP Jornada 720
Info
Výbava
Software
Hry
ActiveSync
E-knihy
.
Prohlížeče
Tvorba e-Knih
LOG-in/outInformace
|
Zimního času |
| Dnes je: 22. 11. 2024 |
| Internetový čas
@ 635 |
Notice: Undefined index: dir in /3w/czechian.net/b/be300/index2.php on line 46
Vampýra
(Románová řada hororů vycházela v letech 1995 - 1998.)
Autoři: Adrian Doyle, Arndt Ellmer, Robert de Vries, Marten Veit, Michael Schönenbröcher
Lilith Edenová je dcera člověka a upírky, stvořená k jakémusi tajemnému úkolu. Devadesát osm let ležela ve živoucím domě v Sydney, avšak procitla příliš brzy - doba ještě nedozrála. Aby naplnila své poslání, musí svádět boj s upíry, kteří v ní vidí bastarda. V boji jí pomáhá její oděv, který dokáže libovolně měnit svou podobu - symbiont.
1 - Procitnutí
Tajemství zrozené ze snu. Mladá žena bez jakýchkoliv vzpomínek. Hrůzný potomek rasy staré jako samo lidstvo. Předurčení, které se má naplnit po stoletém spánku.
VAMPÝRA procitla. A chystá se objevovat nepřátelský svět. Vydejte se s ní po nebezpečné a vášnivé cestě. Sledujte upíry na jejich nočních toulkách.
Toto je první část cesty k pramenům života a krve. Lilith se probouzí. Dobrodružství začíná…
2 - Moloch
V nitru Leroye Harpse to vřelo vášní. Upíral pohled na krásku v otrhaných šatech. Jako znalci mu netrvalo ani vteřinu, aby si ji velmi pečlivě prohlédl od hlavy k patě.
Jeho nějvětší obdiv však platil nepřehlédnutelným oblým tvarům a půvabné nevinné tváři. „Kdybys neexistovala,“ zamumlal jakoby duchem naprosto nepřítomen, „museli by tě lidé vynalézt…“
Harps věděl, o čem mluví. Pořád hledal vhodný „materiál.“ Netušil, že se právě vydává vstříc zcela mimořádnému dobrodružství. Čeká ho dostaveníčko se smrtí…
3- Posedlá
Sluneční svit neušetřil nic. Bylo to to nejhorší pondělí za uplynulých tisíc let. Den, který se raději neměl vůbec objevit v kalendářích.
Policejní detektiv Jeff Warner byl vždycky proti pověrám. Stál pevně oběma nohama na zemi, dokud… ano, dokud se jeho jednoduchý, vypočitatelný obraz světa nezhroutil během jediného dne ve smršti zhola nemožných událostí.
Needles byl mrtev. Jeho asistent už zřejmě touto dobou ležel na Hendriksově pitevním stole. Warner o to policejního patologa požádal osobně. Ještě horší ovšem byla představa, že se nikdy nedozví, nač vlastně Needles zemřel. On a tucet dalších mužů, kteří stáli příliš blízko u toho děsivého domu, když to přišlo.
Když přišlo co…?
4 - Landru přichází
Pohyb v městské kanalizaci byl sotva patrný. Pomalé plížení podél odpadního kanálu, jehož šumění se podobalo astmatickému dechu obra, nedoprovázel téměř žádný zvuk. Pod ulicemi, náměstími i budovami Sydney bujela síť chodeb jako duté kořeny monstrózního stromu. Chlad a vlhkost, rozklad a hniloba velmi vyhovovaly té věci, která se plazila po kluzkém betonu. Neměla uši, aby slyšela, oči, aby viděla, ani nos, aby cítila - nic, co by se podobalo zvířecím či lidským smyslům. Ta věc měla ovšem jiné možnosti, jak se orientovat.
Tvrdošíjně sledovala stopu…
5 - Bez přátel
Kreatura trůnila za mohutným psacím stolem. Tiše hovořila do telefonu. V hlase se jí zachvívala nervozita a hluboké obavy. Oči se jí tmavě blýskaly. „Hora je mrtev. Všechno padlo. A naši pánové teď vyčkávají a doufají, že Landru odstraní pohromu.“
„Jak k tomu můžeme přispět?“ zeptal s hlas na druhé straně vedení. Pozemek se nikdy nikomu nepodařilo prozkoumat. Všichni, kdo se tam dostali, zmizeli…
To souhlasí. Ale musíme zjistit, co se tam děje, dodala první kreatura. A s povzdechem dodala: Postarám se o to… Když se starosta Sydney odmlčel, policejní šéf Codd položil sluchátko.
Zase taková noc…
6 - Stopa krve
Mnozí obyvatelé vesnice ještě spali, když Rani vyrazil, aby sesbíral střepiny fémového soudu. Jeho krev byla klíčem ke kamennému obelisku uprostřed vesnice.
Šest dalších, stejných obelisků se tyčilo nad ostatními horskými vesnicemi. A v každé vesnici existoval mladý chlapec nebo muž jako Rani. Ta hrůzná úloha se dědila z generace na generaci. Před Ranim dělal to samé už otec, děd a praděd. Tomu určení se nedalo uniknout…
7 - Kult
Rani otevřel oči. Nejdříve se domníval, že ho na nose pošimral měsíční paprsek. Ve střeše bylo děr dost a stříbrný kotouč majestátně visel nad věncem stínů sedmitisícovek. Potom se však opakoval zvuk, který předtím ve svém životě nikdy neslyšel.
Chlapec se opatrně narovnal. Předloktí se mu bořila hluboko do slámy. Vlněná deka mu sklouzla až k pupku.
Byla to noc plná citelného chladu, těsně nad bodem mrazu. Protože Ranimu byla zima jenom zřídka, vnímal průzračnost vzduchu jako nanejvýš příjemnou. Už jeho otec ho ujišťoval, že má dobrou krev. Nemyslel to snad nijak vážně, ale Rani se rád držel takových ujištění. Víc než vzpomínky a úloha mu toho po jeho otci, který byl také jeho předchůdcem, nezůstalo…
8 - Krvavá bible
New Delhi
Noční služba.
Tuto dobu Venkatarama Sastri milovala. Byla to malá tělnatá zakomplexovaná žena, která svůj vnitřní klid nacházela nejspíš tehdy, když byla sama nebo zde.
Obklopena mrtvými byla sama, aniž by se musela cítit osamělá. Na deset hodin byla jediná živá bytost v této části budovy.
Prostá přízemní stavba policejní patologie, přilepená k hlavní budově, působila dojmem přeplněného skladiště. Zde se přechovávaly všechny mrtvoly, na kterých se mělo zítra dál pracovat.
Nebo ty, které to už měly za sebou…
9 - Služebník zla
NewDelhi, Indie
Jeho pohled byl moc sama.
Zabodával jej do očí soukmenovců, stojících kolem dokola, a nic v mimice jeho tváře nevypovídalo o nedávno utrpěné pohaně. Ani křížová jizva na levé skráni nepulsovala větším množstvím krve než jindy.
Landru zakrýval příkrostí hořkou chuť porážky, kterou musel teprve nedávno spolknout v nepálském chrámu. Jejich hlášení přijal mlčky. A nyní nespokojeně poručil: Ukažte mi to!"
Věděli, že selhali. Byli v přesile, a přece kapitulovali před jedinou ženou…
10 - Osada mrtvých
Včasné ranní hodině tohoto prvního svátku vánočního spatřilo poprvé světlo světa temperamentní děvčátko, mající již při narození blonďaté vlásky. V tak malé osadě jako Llandrinwyth událost nikterak všední, pročež se také Owain Glyndwr společně s otcem spontánně rozhodli spojit křest tohoto nového človíčka s večerní mší.
Matka ležela samozřejmě ještě upoutána na lůžko a Owain Glyndwr považoval za nutné jí snad ještě dřív, než dojde ke křtu jejího sedmého dítěte udělit svátost posledního pomazání. Když někdy kolem poledne vykonal u ní návštěvu, nebyla rozhodně ve stavu, aby s ní promluvil. Horečka jí vymalovala v již tak ztrápeném obličeji chorobné žluté skvrny a nezdravý lesk jejích očí dával tušit, že si je vědoma, jak je to s ní zlé…
11 - Za zrcadly
Ta příšerná scéna se Lilith vracela před jejím vnitřním zrakem znovu a znovu: Na venkovské faře předstupuje před zrcadlo a sama sebe vidí s nemilosrdnou jasností: Bledou, půvabnou tvář s vystouplými lícními kostmi, zelené, poněkud sešikmené oči, hřívu hustých černých vlasů…
Vzápětí však obraz zmizí a je vystřídán obrazem Liliového kalichu. Obrazem ďábelské relikvie upířího plemene, po níž Lilith pátrá!
Reflexivně natáhla ruku a vnořila se dovnitř zrcadla. Nejprve rukama, oběma pažemi, pak ale… celým povrchem svého těla a celou duší!
12 - Zrůdy
Dobrodružství v Llandrinwythu skončilo. Vesnice mrtvých, svět za zrcadlem… zdálo se, že vše zaniklo v nepopsatelném aktu sebezničení.
Lilith Edenovou, napůl upírku, zajímalo, co se po farářové smrti opravdu stalo s obyvateli neskutečného světa". Našli konečně svůj klid nebo žijí navěky v mikrokosmu?
To by byl krutý úděl. Lilith doufala v pravý opak. Věřila, že nyní skončily nesnáze, které začaly před více než dvě stě padesáti léty a postihly Llandrinwyth v podobě pekelné neznámé.
Pohroužená do myšlenek vyběhla za Beth a jejím podivným hochem, který se dostal stejně jako ona do země nikoho. Na návrší stál osamoceně nájemný landrover.
Ale Lilith mu nevěnovala pozornost. Myslela pouze na to, co se dozvěděla z farářovy klatby…
13 - V osidlech démonů
Sydneyský upírský klan byl právě zřejmě zaměstnán tím, jak se znovu zorganizovat. Smrt jejich hlavy Hory, jenž byl současně Molyneuxovým pěstounem", dostala celou rodinu do těžké krize, ze které se teď jen pozvolna zotavovala.
Třebaže dostal Molyneux slib, že v krátké době se někdo bude výsledky jeho výzkumu vážně zabývat, stále se ještě cítil velice izolovaný. A šílené výsledky jeho výzkumu rostlinstva, dopraveného do institutu z pozemku Paddington Street 333, měly ovšemže také na jeho narůstajícím neklidu svůj díl viny.
A ta mrtvola taky…
14 - Apokalypsa
Ostrov Tasmanie, Mount Reid
Les umíral. Jehličky huonových borovic černaly a pršely na zem jako kapky asfaltu. Kam dopadly, prskaly a syčely, jako by podrost sžírala agresivní kyselina.
Vlhká půda se otřásla. Ohlašovaly se další otřesy, silnější a ničivější než všechny předešlé. Borové kmeny - ve skutečnosti odnože jediného stromu - skřípěly, jako by jejich letokruhy drtila a kroutila obludná síla. Jako živé bytosti vzdorovaly osudu, který je postihl.
Nemoci, proti které není lék.
Zlu…
15 - Já, Creanna
Llandrinwyth, léta Páně 1728
Sžíravé světlo pohltilo vše: Znesvěcený kostel. Vesnici. Lidi. A krysy.
Krysy to postihlo nejdřív. Neboť byly jen pomíjivým přeludem oné strašlivé vražedné nádoby, stojící přímo uprostřed oltáře.
Llandrinwyth bude vymazán ze všech budoucích map, avšak dokonce i ta, která jeho záhubu přivodila sirnooká čarodějnice se dokázala z rozpoutaného pekla zachránit jen s vynaložením všech sil. Ukradený Liliový kalich a dítě stvořené jeho pomocí vzala s sebou.
Toto je příběh onoho dítěte…
16 - Mor v Sydney
Byl dědicem démonického boha.
Jedna ze zvrhlých stvořitelských bytostí, které chtěly skončit lidskou éru a byly poraženy , si ho vybrala krátce před svojí smrtí.
Sežral démonickou zdechlinu ve stínu huonových borovic, rostoucích desetitisíce let na svazích Mount Reidu. Žral prohnanost i nenávist, šílenství i nesmrtelnou pomstychtivost mrtvého wondjiny.
Měl čtyři nohy, zuby ostré jak nože a tělo velké krysy. Byl to tasmánský ďábel a po té nezvykle výživné mršině narostl do velikosti psa, ba ještě víc…
17 - Poselství stínů
Byl poutník staletími. Hledač. Proklatec.
Jeho oči viděly přicházet a zanikat civilizace. Ti, k nimž patřil on, si vždycky dokázali vytvářet perfektní mimikry. Tvář Země se proměňovala ale role lovců a obětí zůstávaly stále stejně rozdělené.
Až do onoho dne, kdy byl ukraden Kalich. Do dne, od něhož už žádný zmařený upírský život nemohl být nahrazen novým. Nikdo nenastupoval na místo těch, kdo odešli. A to už celých dvě stě šedesát sedm let. Právě tak dlouho, jako trvalo i prokletí hledače kalichu…
18 - Meč elfů
Přibližovali se.
S neustávajícím šepotem sledovali ve sněhu stopu. Stromy i keře se navzdory téměř úplnému bezvětří divoce zmítaly a ukazovaly jim směr.
Narůstající a ustupující šelest mnoha tisíc křídel naplňoval vzduch.
Neúprosně zkracovali náskok. Až se před nimi objevil stín zanechávající stopy, jenž se podobal štvané zvěři.
Nebyli však lovci. Přišli, aby zadrželi zloděje.
19 - Vlčí luna
Temnota přelezla přes okraj světa a spustila se na oázu. Třebaže Měsíc ještě nebyl v úplňku, jeho síla byla dostačující.<>br
S tichým zašustěním shodila ze sebe žena svůj oděv a odhalila chlapecky štíhlé tělo s drobnými, pevnými ňadry. Vzápětí se všechna ta krása ponořila do lázně sinale stříbřitého jasu.
Za zdí již smečka projevovala první příznaky nervozity. Smečka už nechtěla a nesměla déle čekat.
Její vůdkyně vyrazila na lov…
20 - Druhý život
Muonio, Laponsko
Keela čekala až její muž usne. Potom se, stejně jako vždycky, zvedla, jako by šla na záchod.
Avšak nešla na záchod.
Po špičkách přešla do vedlejší místnosti a vytáhla ze skříně pár věcí. Dole v přízemí pak vklouzla do šatů. Světlé vlasy jí visely v neupravených pramenech. Bledá tvář vyzařovala odhodlanost, nad kterou by každý, kdo poznal trochu blíž Keelu, ten uzlíček nervů, musel užasnout…
21 - Tattoo
Krajina se podobala obrovskému hřbitovu. Větrné víry honily suché větve po rudé rozpraskané půdě. Kopce, podobné náhrobkům, skýtaly přímo na Zemi obraz cizí planety.
V těch kopcích však hučel a tikal život, jenž se zdál neúnavný a připomínal jediný mozek rozdělený na miliardy částeček.
V této bizarní scenérii se však pohybovaly ještě jiné postavy, o nic méně bizarní, o nic méně cizorodé…
22 - Dokonáno!
Její oči byly vlastně stvořeny pro noc. A přece nyní doléhaly ze všech stran do jejího zorného pole temné stíny, které ji ubíjely. Lilith Edenová se zapotácela. Nohy jí vypovídaly službu, hlavu měla v jediném ohni.
Bolest! Vše pohlcující, vše ovládající. Posledním zbytkem vědomí vytušila, že to nejsou bolesti jen její. Že je to agónie symbiontu. Feyn mu způsobil těžká poranění; rány, ze kterých se snad už nikdy nevylíže.
To byla její poslední myšlenka, než se kolem ní setmělo úplně. Rychlé kroky a vzrušené hlasy, které se k ní přibližovaly, už nevnímala.
23 - Felidae
Začalo to léta Páně 1727.
Ne v Llandrinwythu, nýbrž na úplně jiném místě a o několik měsíců dříve.
Tam se počal odvíjet osud. Loupeží, jaká neznala obdoby: ze sídla strážců kalichu byl ukraden upírský magický Liliový kalich!
Zlodějka s jeho pomocí stvořila mnoho temných životů nejen Creannu, Lilithinu matku. Stopa oné rudovlasé neznámé se však ztratila na vysočině Beinn Dearg.
Neviditelnými vlákny byly protkány dva kontinenty a jeden ostrov, když to, co se zdálo být znehybnělé, se znovu dalo do pohybu. Začalo to… v Iráku.
24 - Souboj strážců
Landruova vzpomínka
Už ani nevím, jak to tenkrát začalo. Nikdo z těch, kdo znali počátky našeho trudnomyslného plemene, dnes už není, aby podal zprávu. Ani já si nejsem jist, zdali jsme my, strážci kalichu, byli stejně jako ostatní upíři původně lidmi dokud nás magický rituál nepozvedl nad slabost zrození.
Tento ritus je trpký akt. Je třeba vypít smrt, aby se získala moc nad znovuprobuzeným dětským tělem. A nad smrtelností.
Avšak já, když jsem procitl, byl jsem už dospělý, ne dítě, které teprve musí dozrát ve zralého upíra. Otevřel jsem oči a znal jsem své poslání…
25 - Věčná válka
Jsem strážkyně Brány. Hlídám již celé věky. Čas je mé vězení. Čas je má krev.
Za mnou začíná koridor. Co je přede mnou, nevím.
Sídlím v této chodbě, stranou od všeho pozemského. Ale znám z ní jen malý kus. Je dlouhá jako věčnost a vedou z ní východy. Nejen ten na jejím konci, také po celém jejím průběhu. Odbočky do… Nevím kam. Snad jsem to i zapomněla, za ta dlouhá tisíciletí.
Jsem strážkyně. Hlídám a čekám. Neznám netrpělivost.
26 - Lilith x 2 = ?
Nezřetelný stín se hnal nočními uličkami, plížil se těsně podél stěn. Na první pohled by ho někdo mohl považovat za velikého psa, ale nebyl to pes, ba dokonce ani dingo.
Byl to vlk. Uprostřed Sydney.
Vyhýbal se větším ulicím a držel se stále ve stínu, třebaže široko daleko nebylo živé duše. Náhodný pozorovatel by musel poznat, že zvíře je zraněné. Potácelo se a zadní nohy se pod ním neustále podlamovaly.
27 - Syn Landrua
Oblast sydneyské muzejní vesnice byla uprostřed noci zalita jasným světlem. Zvláště hala, ve které byla nalezena většina koster, tonula v ostrém umělém osvětlení. Zápach ze starých, proti všemu zdravému rozumu otevřených hrobů se vznášel ve vzduchu.
Joe Hardley si nasadil na rty a nos chránící roušku, čímž si vysloužil posměch některých kolegů. Samozřejmě věděl, že bude cítit ten odporný smrad i nadále. Ale aspoň se chránil před bakteriemi, kterými se to v tomto ráji červů jen hemžilo…
28 - Pět dnů smrti
Den první
Chlapec nanejvýš šestnáctiletý stál za ranního šera na opuštěné polské silnici, osamělé stvoření, zasvěcené smrti.
Cosi neviditelně ulpívající na chlapci jako by zamořovalo vzduch široko daleko, odhánělo hmyz i zvířata, spalovalo trávu na okraji cesty.
Jakoby i jiné věci než krev sytily jeho zuřivý, neukojitelný hlad…
Byl to však pouhý klam.
29 - Brána temnot
Oba muži, kteří byli tak rozdílným způsobem mrtvi, kráčeli mlčky a s nábožnou úctou podzemní chodbou. Hluboko v sobě cítili, že tohleto je vlastní cíl jejich dlouhé cesty.
Nepřišli sem do Uruku onoho prastarého zaniklého města na území dnešního Iráku společně, nýbrž jednotlivě a na sobě nezávisle. Přesto byl jejich cíl stále ještě tentýž: chodba, ležící po tisíce let pohřbena pod pískem pouště.
Zde se setkali. Vnitřní, nepřekonatelné puzení, slovy nepopsatelné, je svedlo dohromady, aby začali kopat…
30 - Čaroděj
Londýn, Whitechapel
9. listopadu 1888
,,Jack:
Zima přišla toho roku pozdě. Ve vzduchu bylo sice už několik týdnů cítit sníh, ale dosud nespadla z nebe ani vločka.
Přesto však bylo chladno a v tuto dobu, krátce před půlnocí, klesly teploty skoro až na bod mrazu. Ne, že by mi zima nějak vadila. Před ústy jsem neměl ani nejmenší obláček páry. Což v neposlední řadě bylo tím, že už dlouhou dobu nedýchám.
31 - Krvavá lebka
Všude byla krev.
Tekla ze stěn. Kanula z vysokých stropů, zdobených štukaturou. A v hustém proudu se valila po těžkých brokátových kobercích.
Co jsem to udělala? pomyslila si Lilith Edenová a bezmocně cítila magickou přitažlivost té živoucí vlhkosti.
Neviditelné hráze se prolomily. Dům loutek se otřásal chvěním, které nemohlo být přirozeného původu.
Beth je snad mrtvá, a možná je takový osud lepší než to, co hrozí jí.
Loutky…
